English
wikipedia
Noun
nominative case
#grammar: case used to indicate the subjectâor agentâof a finite verb.
Translations
Arabic: ARchar|ØØ§ÙØ© Ø§ÙØ±Ùع|ØÙØ§ÙØ©Ù Ø§ÙØ±ÙÙÙÙØ¹ IPAchar|(ħáËltu r-ráfÊu) f
Belarusian: назоÑÐ½Ñ Ñклон (nazowny sklon) m
Bulgarian: имениÑелен падеж (imenÃtelen padéž) m
Chinese: ä¸»æ ¼ (zhÇgé)
Croatian: t-|hr|nominativ|m
Czech: t+|cs|nominativ|m, t-|cs|prvnà pád|m
Dutch: eerste naamval m, nominatief m
Faroese: t+|fo|hvørfall|n|xs=Faroese
Finnish: t+|fi|nominatiivi
French: nominatif m
German: Nominativ m
Greek: t|el|ονομαÏÏική|f|sc=Grek (onomastikÃ)
Hebrew: × ××©× (nosé) m
Icelandic: t+|is|nefnifall|n
Italian: caso nominativo m
Japanese: ä¸»æ ¼ (ãã
ãã, shukaku)
mid
Latin: casus nominativus m
Lithuanian: vardininkas m
Novial: nominative
Old English: nemniendlic cásus
Polish: mianownik m
Portuguese: caso nominativo m
Romanian: cazul nominativ
Russian: имениÑелÑнÑй падеж (imenÃtelânyj padéž) m
Slovak: prvý pád m, nominatÃv m
Spanish: caso nominativo m
Swedish: t+|sv|nominativ
Turkish: ismin yalın hali
Vietnamese: nguyên cách
Volapük: kimfal
Synonyms
Subjective case
See also
Appendix:Grammatical cases
fr:nominative case
pl:nominative case
|